Byla jednou jedna posátka a té posátce velik kapitán Tituk.Všichni lidé z posátky měli Tituka rádi, a tak ho poslouchali na slovo. Jednoho dne, se přidal do posátky další člen,byla to dívka jménem Rosselia.Ubíhal den za dnem, ale Rosselia stále myslela na svého otce, který ji chtěl utopit v moři,ale naštěstí Rosselia plavala a plavala až doplavala k jedné lodi, na které posátka plula. Rosselia jen plakala a nikdo ji nemohl utišit.Až jednou,přijel ze své dlouhé cesty mladík Edvard.Přišel k Rosselii a zeptal se jí "má milá, proč pláčeš?Vždyť j evenku tak hezky, ptáčci zpívají veselé písně.Nevidím důvod proč bys mohla být smutná."Tak Rosselia vyprávěla Edvardovi a o svém otci, jak jí topil v moři. "Zapoměň na to, taková krásná dívka, a pořád jen pláčeš." "Myslím, že máš pravdu Edvarde."Řekla Rosselia a vstala se své židle, a šli na palubu. Konec 1. části